Největší svého druhu v Evropě, jedinečná, veledůležitá, prestižní akce s neopakovatelnou atmosférou s názvem Equal Pay Day již zanedlouho zapíše do dějin svůj 17. ročník. Pilné akční dámy z pořádající organizace Business & Professional Women CZ dolaďují, pilují a cizelují vše tak, aby tato dvoudenní mega událost mohla propuknout a proběhnout v celé svojí kráse. Equal Pay Day není „jenom“ mezinárodní konference zaměřená především, ale nejenom na (ne)rovnost odměňování žen a mužů. Má vícero různých dalších rozměrů, odstínů, vůní a chutí. Kromě mnoha jiných jsou třpytivými kamínky pestré mozaiky s názvem Equal Pay Day i mentoring a koučink. Což je doména Wonder Woman českého Equal Pay Day, koučky a mentorky Lenky Zelingrové, PCC.
Je mi ctí a potěšením položit jí několik otázek nejenom o jejich superschopnostech.
Titulem Wonder Woman českého Equal Pay Day vás jmenovala sama šéfka všech akčních dam, superhrdinek a dobroholek, připravujících tuto akci, Helenka Dreiseitlová. A jistě není sama, koho zajímá, kterou ze svých superschopností si ceníte nejvíce.
Pokud bych měla mluvit o „superschopnosti“, pak je to schopnost zkoncentrovat, zastavit a podívat se na budoucnost pozitivně, i když se nedaří. Zároveň vidět v lidech jejich potenciál dřív, než ho vidí oni sami. A další věc je vytrvalost. Dlouhodobost. Nejsem člověk sprintu, ale maratonu. A právě díky tomu dnes můžeme mluvit o 20 letech systematické práce v oboru.
Náš rozhovor právě čtou všechny akční ženy na portálu Akční ženy. Do jaké míry se vy osobně cítíte být akční ženou? Pokud byste se měla ohodnotit v pomyslné škále akčnosti dejme tomu od 0 do 10, přičemž 0 znamená rezignovaný apatický nihilismus a 10 úroveň trefně pojmenovaná Fedorem Gálem: „Mít vrtuli v zadnici?“
Myslím, že jsem taková tichá devítka. Mé okolí by nesouhlasilo a číslo by dalo vyšší :-). Nejsem typ „vrtule v zadnici“, ale když se pro něco rozhodnu, jdu vytrvale a důsledně. Akčnost pro mě není chaos a přetlak. Je to schopnost převzít odpovědnost a věci skutečně dotahovat.
Všem dámám, se kterými mám čest hovořit a které nám všem mají co říci, pokládám sice každé mírně jinak, ale stejnou otázku: máte svůj vlastní recept, jak dokážete sladit všechny polohy vašeho života – osobní, pracovní, partnerskou, mateřskou, volnočasovou a další tak, abyste nastolila rovnováhu? Nebo možná alespoň vymezila nějaké meze či hranice? A dá se to vůbec v dnešních překotných časech?
Upřímně? Už z toho, co vše jste vypsal je patrné, že vše nejde dělat na 100 % a perfektně. Rovnováha není stav. Je to neustálé ladění. Mám dva syny, firmu, tým, klienty, konference. Snažím se a každý den se učím vědomě nastavovat hranice. A také přijmout, že některá období jsou náročnější. Důležité je vracet se k sobě – a pravidelně si pokládat otázku: Je to ještě v souladu s mými hodnotami? Další okolností, na které závisí rovnováha, je vnější prostředí. Pokud se v něm odehraje něco, co zatíží – například potíže se zdravím lidí, které máte rádi, opět se musí přeskládat priority. Někde přidat, někde ubrat :-). Ne vždy se to daří.
Bez jakékoliv ironie, ale právě naopak, s veškerým respektem a úctou si dovolím tvrdit, že jste dlouholetou „nedílnou součástí“, jedním z těch důležitých ozubených koleček, tvořících parádně seřízené soukolí českého Equal Pay Day. Jak si vzpomínáte na svou první účast na této akci?
Pamatuji si obrovskou energii už při představách prvního EPD. Nadšení. Pocit, že vzniká něco důležitého. A zároveň jsem cítila, že mentoring a stejně tak koučink tam mají své pevné místo. První ročník byl náročný, vše se vytvářelo, ale vznikla atmosféra, která byla úžasná. Přišly ženy, které byly úžasné a zpětné vazby ukázaly, že to je jen začátek něčeho výjimečného, což můžete vidět i na letošním ročníku.
