Vzdělání si můžeme představit jako dlouhodobou investici. Čas, peníze, energii. Rodiče, stát i samotní mladí lidé do ní vkládají obrovské prostředky s tichým očekáváním, že se jednou vrátí – v podobě kvalifikované práce, inovací a prosperity. V Česku se tato investice nezhodnocuje všem stejně. A čím vyšší vzdělání, tím zřetelnější tento rozpor je.
Přestože ženy tvoří významnou část absolventek vysokých škol (mezi vysokoškolsky studujícími ve věku 20–29 let tvoří ženy 22 % a muži 17 % této demografické skupiny), jejich zastoupení ve vedoucích pozicích je dál nízké. I když stále více žen dosahuje vyššího vzdělání, jejich podíl v manažerských funkcích je kolem 28 %, tedy výrazně pod polovinou.
V oblasti politického rozhodování sice došlo po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2025 k výraznému zlepšení, ženy tvoří přibližně třetinu poslanců a poslankyň, ale stále jsou v Parlamentu v menšině. Tento nepoměr má zásadní vliv na rozhodování, které přímo ovlivňuje rovné podmínky, příležitosti a kvalitu života žen i celých rodin.
Ženy již na začátku kariéry narážejí na zásadní trhlinu v budování kariéry: rozdíl v odměňování. Podle dat Českého statistického úřadu vydělávají ženy v mediánu o šest až sedm tisíc korun měsíčně méně než muži. Na první pohled to může působit jako zvládnutelný rozdíl. Jenže čas z něj udělá propast.
Při průměrné délce ekonomické aktivity 35,4 roku připraví nerovné odměňování ženy v Česku o více než 2,5 milionu korun na mzdách. A to bez započtení nižších důchodů, menších úspor či slabší finanční rezervy. Jinými slovy: vzděláváme se, snažíme se, ale návratnost této investice je pro ženy díky nespravedlivě nastavenému systému nižší. Je to stejně nerozumné, jako bychom stavěli moderní dálnici, ale polovinu pruhů nechali trvale uzavřenou.
